úterý 22. srpna 2017

Vlakem tam a zase zpět










Letošní Banát.
Náročný v mnoha ohledech.
Ale krásný.
Rozpálený, protože slunko celou dobu nepolevilo.
Rozesmátý od ucha k uchu.
Možná víc o lidech než o hudbě. Aspoň pro mě.
Ale asi to mě právě bavilo.
Foťák jsem opět skoro ani nevytáhla.
Takže jen maličko co jsem stihla.
Hodně jsme jezdili na koloběžkách, které se daly zadarmo půjčit a na kterých jsme brázdili cestu z kempu na stage u Medvěda. A zpátky.
Nachozené kilometry se ani nedaly počítat, kolik jich bylo.
Ochutnávali jsme místní jídlo, hodně zpívali s kytarou, kropili se vodou, seznamovali se.
Cesta tam i zpět ve vlaku byla nepopsatelná. Dlouhá, únavná, upocená, dost opilá, ale vlastně jedna velká sranda.
Zvlášť když člověk potkává samé příjemné lidi.
Užili jsme si to. Ale jsem ráda doma.
To já vždycky:-)
***
Komentáře u minulých příspěvků jsem si všechny pocitvě přečetla cestou vlakem z Orsavy do Brna, kdy jsme se konečně dostali k signálu. Protože v Eibenthálu nebyl. Což byla nakonec jedna z výhod celého výletu, člověk se tak trochu odstřihl.
Díky všem, co napsali, svěřili se, nebo jen vyjádřili svůj názor. Opravdu si toho vážím. 

4 komentáře:

  1. Jani, paráda! Příští rok už tam musíme jet taky :-) Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně to stojí za zkušenost, nesrovnatelné s jakýmkoliv festivalem...

      Vymazat
  2. Takové akce mám moc ráda. Dobrá nálada, kamarádi, hudba a dobré jídlo, co víc si přát.

    OdpovědětVymazat