pondělí 28. prosince 2015

Odtajněno



Poslední předvánoční šití.
Už můžu odtajnit.
Cestovní taška.
Nenápadná, ale mě bavila hodně.
Možná taky proto, že jsem dovnitř dala trojúhelníky a vymyslela nový způsob začišťování šikmým proužkem. Na ten jsem obzvlášť pyšná, protože jsem si ušetřila asi hodinovou práci. Že bych si to nechala patentovat?
Tak užívejte volna, pokud máte.
My vyrážíme do lesů...

čtvrtek 24. prosince 2015

Zvesela


Krásné svátky všem!
***
Letos děti poprvé zdobily stromeček. Malinko jsem se bála, aby nepřišly o to překvapení, ale přály si to.
Ta jejich radost....k nezaplacení. A o těch rozzářených dětských tvářích by to přece mělo být.
Teď se hromadně těšíme, posloucháme Beatles a máváme vám!

úterý 22. prosince 2015

Vánoční manuál pro unavené rodiče






Tak jak válčíte?
My docela v poklidu.
A proto jsem vytvořila malý vánoční manuál všech "wanted" věcí pro klidnější svátky.
Jste napnutí?
....
Hodně zapálených svíček.
Horký čaj s medem a citronem...(Punč až večer, protože jinak bych asi brzo odpadla...:-)).
Příjemná hudba. Nejlíp momentálně Sea+Air, protože mě dostali.
Zvlášť touto jejich vánoční.
Světýlka. Čím víc, tím líp. Na zeď, na okno...
Cukroví stačí jeden druh. U nás letos máslové sušenky. Aby si to děti užily a matka přežila.
Okna neumývám.
Uklízím si hlavně látky, protože mi to dělá radost. A taky protože teprve došívám poslední zakázku.
Co půlhodiny chodím kontrolovat kapry do koupelny.
(Kapři pro celou širokou rodinu jsou na "hotelu" u nás, taky proto, že můj muž se jich jako jediný nebojí...)
Do ložnice jsem si pořídila eukalypt. Jen tak, pro sebe...
Uždibuju cukroví od babičky. Už teď, pro lepší náladu.
Zítra nevařím. Půjdeme všichni na oběd do restaurace. Společně s kamarády a jejich dětmi. Je to ozkoušená tradice a vyhnu se kopě nádobí a dalšímu stresu. Pojedeme tramvají a dáme si hodně dobré víno.
Výzdobu si děti v pokojíčku udělají samy. Stačí větev v pětilitrovce, papíry a nůžky. Jejich zítřejší odpolední program.
Dárky ještě nemám zabalené. Ale už se na to těším. Vždycky večer 23. si na to s mužem společně sedneme. Nalijeme si skleničku, pustíme film....
Stromeček nazdobíme už dnes společně s dětmi. Ať si ho pořádně vychutnáme a ať Ježíškovi pomůžeme.
Prostě všechno pomalu, v klidu a spolu.
O tom by ty Vánoce měly být, ne?

pátek 18. prosince 2015

Napnout plachty


Plachetnice pro malého námořníka.
Polštář a povlak na zip.
***
Hrozně příjemná činnost - soustředit se na klapání stroje, chvíli úplně vypnout Vánoce a jen tak šít.
A nejlíp něco nového.
Takové zadání mám ráda.
Můj muž prohlásil, že podobný polštář chce taky.
A vlastně proč ne.
Moře můžu kdykoliv...

středa 16. prosince 2015

Jak jsem zvolnila


Jak?
Jednodušše - onemocněla jsem.
A má to něco do sebe.
Takže mimo antibiotika a hektolitry čaje si užívám naši ložnici, deky co jsem dětem našila a taky sedačku.
Šiju pomálu, ale šiju, protože termíny se neúprosně blíží.
K tomu poslouchám hudbu, lehce čtu a spím.
A tímto jmenuji spánek mou nejoblíbenější činností. Dokonce i před jídlem.
A to už je co říct:-)
***
Tři medvědi a nenamalovaná Jana.

pondělí 14. prosince 2015

Když



Když si celý víkend plánuju, co všechno musím v pondělí stihnout....
...tak to bude zaručeně jinak.
Ale nevadí.
Místo za strojem ležím pod dekou. S urologickým čajem a s palačinkou.
Namazanou pomerančovou marmeládou.
Tu jsme přes víkend zvládli.
Dřív to bývala moje vánoční tradice, ale posledních pár let se někam vytratila.
O to lepší ji obnovit.
Tak hezké pondělí všem...
***
Dvě toaletky s klopou na přání, tři svíčky a ta marmeláda:-)

pátek 11. prosince 2015

Moře modré


Poslední letošní deka.
Vlastně docela příjemný pocit - podívat se zpátky, kolik jich letos vzniklo...
Dnes jsme s Emou konečně zvládly to, co jsem u každé z těch dek plánovala.
Společně si pod ni zalézt.
Aspoň na chvilku.
Teď už zase plním všechny ty povinnosti, pozoruji Emu, jak si hraje na princeznu Elsu -ano, taky se nám to nevyhnulo.
K tomu poslouchám toto.
Hezký víkend všem...

čtvrtek 10. prosince 2015

A už zase pečem...


Z Prahy jsme si kromě zážitků a nemocné Emy dovezli kvásek.
Po dlouhé době máme doma domácí chleba a nemůžeme si ho vynachválit.
První dva kousky upekl muž, do třetího jsem se pustila já.
A čtvrtý už kyne v kuchyni.
Jak jsme jen mohli jíst jiný chleba?
***
Jitko a Honzo, díky za nakopnutí a za všechno!
Protože tohle je opravdu velká radost.

středa 9. prosince 2015

Vlna podruhé




Jedna vlněná na přání.
Střízlivá zvenku, veselo uvnitř.
***
Přiznávám, nejraději bych nevylezla z postele.
Chybí mi slunce, teplo...prostě tak trochu splín.
Takže využívám toho, že mám Emu doma a snažím se načerpat co nejvíc energie.
S prací to nepřeháním.
Čtu, kreslíme a hodně si povídáme.
Šiju teď hlavně po večerech, protože Ema je na pozornost dost náročná.
Ale to jsou asi všechny tříleté slečny.
Na druhou stranu, až zase vyrazí do školky, jak mi po ní bude smutno...:-)

pondělí 7. prosince 2015

Jako každý rok...

Jako každý rok.
Mikuláš v Bistré krávě.
Objektivem našeho milého Štefana.
Pouze tentokrát jsem se zúčastnila jen já s Kubou.
Ema ouško, tatínek dutiny.
Ale i tak to bylo moc fajn.
Zvlášť pak celou neděli společně pod dekou u pohádky.
Ronja, dcera loupežníka jede...
Jedna z mých nejoblíbenějších rozhlasových inscenací. Kolikrát jsem ji jako malá slyšela já...
Děti u toho sice lehce pobíhaly, ale jinak myslím měla úspěch.
(no a maminka trochu šila. Znáte to:-)).

pátek 4. prosince 2015

Adventně neadventní




Když mi včera do komentáře napsala Renata, jestli máme pořád tak uklizeno, musela jsem se usmát.
Popravdě - nemám.
Nemám hotovo víc věcí. A taky s tím nejsem úplně spokojená.
A taky se z toho jednou za čas hroutím.
Třeba včera odpoledne, když jsem jela v tramvaji do města a psala si poznámky do telefonu.
Byla jsem už úplně na konci se silami.
Obě děti celý týden doma, práce většinou stála a já jen vymýšlela program pro nemocnou Emu a Kubu po operaci. Mírnila jejich hádky a vyvařovala.
Vyvrcholením byla pak už jen pokreslená sedačka (Ema), komplet pozvracený pokojíček (Kubovo noční extempore), vytržená garnýž (Ema) a několik hodin nedostupný telefon v režimu letadlo (Kuba), když mě zrovna všichni sháněli.
A stres, že nestíhám dokončit zakázky, nemám uklizeno, napečeno, žádný adventní kalendář a prakticky ani žádnou výzdobu.
V tomto stavu jsem dorazila do města, kde jsem se potkala s Katkou.
No a jak už to tak v době vánoční bývá, o zázraky není nouze.
Prostě to bylo tak moc fajn.
Tušila jsem, že mi bude sympatická. Ale jako bych ji znala už dlouho.
A ještě jsme k tomu šly na koncert Zrní na náměstí, o kterém jsem se dozvěděla na poslední chvíli.
Když jsem pak dorazila domů, s obrovským úsměvěm od ucha k uchu, uvědomila jsem si,co je pro mě to nejdůležitější.
Ne to napečeno, naklizeno doma.
Ale hlavně naklizeno v duši.
Protože nejvíc je pro mě, když jsme spolu a jsme spolu v klidu a rádi.
A to že nebudu mít (ostatně jako každý rok) na Vánoce umytá okna, to mě nezabije.
Takže letos si dávám adventní předsevzetí.
Míň se stresovat.
Doufám, že mi to půjde...
***
Fotky včera v noci, když jsem se vrátila domů z koncertu mého muže.
Na který jsem mimochodem nezvládla počkat, prostě jsem byla moc unavená a opustila klub ještě před začátkem jejich hraní...i to se stává:-))

čtvrtek 3. prosince 2015

Spousta geometrie






Poslední steh padl včera, dnes rychle vyfotit a předat.
Hotová deka.
Při pohledu na ni si opět říkám, že jednu potřebujeme jako sůl.
Nebo, že tohle počasí je přesně na to, zalézt do postele s knížkou a horkým čajem.
A s pořádně tlustýma ponožkama.
***
Deka 210 na 180 cm.
Spousta geometrie.
Moje zákaznice mi rozumí.
Kači, doufám, že budeš spokojená....:-)
Aneb Ježíšku, stihla jsem to!

středa 2. prosince 2015

Pro Magdalenku







Ještě z Prahy.
Naše velká radost.
Stali jsme se s mužem kmotry malé Magdalenky.
***
Pro Magdalenku medvěd a vyšívaná křestní rouška, pro maminku toaletka.

úterý 1. prosince 2015

1. adventní



První svíčka už hoří.
A já tradičně nestíhám nic.
Oprášila jsem věnec z loňska, jen vyměnila svíčky a ušila novou prostírku.
Potom malé vystřihovánky a dekorace na zeď je hotová za 10 minut.
A tím jsem se prozatím vyčerpala.
Protože práce nepočká.
A někdy i práce počká, když děti zavelí:-)

pondělí 30. listopadu 2015

Jak jsme jeli do Prahy


Víkend s dětmi v Praze.
Krásný a náročný to bylo.
Emiččino věčné "kdyužtambudem" nebo "mamichcičůrat".
Ale pak velké nadšení.
Jezdící schody myslím zvítězily na celé čáře.
Nebo to bylo hračkářství?
My s mužem jsme se svorně usmívali a vzpomínali, když jsme byli jako malí poprvé v Praze na výletě my.
Předvánoční  běžíliškovský večírek hezky zdokumentovala Klárka a Jana.
Já jsem sice taky fotila, ale nevím, na co jsem u toho myslela. Protože fotky jsou značně nepublikovatelné.
Konečně jsem se potkala s Evou. A obě jsme se bavily tím, že máme stejný svetr. Dokonce jsme se spolu nechaly vyfotit.
A co myslíte? Všechno rozmazané....Ale v mojí hlavě jsou to ty nejhezčí fotky.
Děti jsem se snažila navnadit na všechny běžíliška knížky, ale oba dva nejvíc dostala darovaná Mateřídouška od jedné z přítomných tet. Tak aspoň placky od Andrey.
Večer u kamarádů. S kachnou na pomerančích a bílým vínem.
Ráno gang řádících dětí.
Intenzivní...
Stejně tak jako cesta autem zpátky v dešti a sněhu, kolonách a tmě.
Ještě že to děti zvětšiny prospaly.
Příště zas.
Rádi...
***
Taštičky šité v pátek.
Dlouho jsem té látce nemohla přijít na chuť.
Teď už ale jo a tak jsem si z ní dokonce spíchla peněženku.
A pak taky nějaké dárky do Prahy.
Hezký pondělní start všem...

pátek 27. listopadu 2015

Jsou tu...




Myslela jsem, že se snad nedočkám.
Ale jsou tu.
Dokonce i o něco dřív.
Moje nové štítky.
Nejdřív to byly vizitky, pak hlavička na blogu a teď došlo i na nové štítky.
Za vizuálem stojí moje dvorní návrhářka Jana.
Jsou přesně takové, jak to mám ráda. Jemné, jednoduché.
Prvních pár už jsem zašila. Do jednoho medvěda, kabelky a těchto dvou toaletek.
Prostě radost až na kost!
Krásný víkend mějte...

středa 25. listopadu 2015

Ono to počká

 


Poslední tři dny jsem s Kubou strávila v olomoucké vojenské nemocnici.
Plánované odstranění nosních mandlí.
I když krásné barokní prostory - nemocnice není nikdy příjemná a obzvlášť, když pacienti jsou děti.
Ale zvládli jsme to a jsme opět doma.
S Kubou na následující dva týdny a s nachlazenou Emou.
U dveří se povaluje nevybalený kufr, na stole nesklizené nádobí, u stroje hromada rozšitých medvědů a toaletek....
A do pokojíčku raději ani nenakukuju. Zvlášť když oba dva experti předstírají, že spí.
Měla bych ještě utíkat na poštu a odpovědět asi na 6 mailů.
Ale ono to chvilku počká.
Protože moje nervy jsou jen jedny.
Takže jdu hledat nějakou čokoládu, případně kafe a doposlouchat Lisbeth s Mikaelem.
***
Vyfotila jsem vám/jsem si to hezké z dnešního dne.
Takže došitá taška v ložnici, oříšky v kuchyni a medvědi v procesu.

úterý 24. listopadu 2015

Co doma...


Co doma, když venku prší, děti jsou nachlazené, nebo prostě jen potřebujete pracovat a je potřeba zabavit děti?
Výtvarka!
Tentokrát objev z Lidlu za pár korun.
Skládací domeček.
Hodně vybarvování, hodně srandy při skládání.







A je na světě.
S barevnými podlahami. Protože Ema.
Vybavený nábytkem z lega a osídlený vším možným.
Zábava na celé dopoledne.
Takže za nás jo!