středa 7. prosince 2016

Takhle v úterý





Ty nejlepší zvedače nálady.
Dělám si radost plánovitě.
A včera to bylo hned několikrát.
Společně s dětmi Zrní akusticky na náměstí.
Večer potom už sama v klubu a následný jam byl už jen třešničkou..
Takže všichni dnes povinně nějakou malou radost!
Hned bude ten den o něco hezčí.
I to dnešní mecheche ve školce budu zvládat o to líp...

úterý 6. prosince 2016

Pro panenky



Vyblešený nábytek, dlouho schovávaný v krabici.
Nyní nastal jeho čas.
Na některých místech ještě zůstalo původní lepidlo, takže v mezičase ho odstraňuji, vyrábím polštářky a matrace do křesýlek...aby si panenky měly kde odpočinout.
Nevím, jak Ema, ale já bych z takového dárku skákala nadšením.
Že bych si ho nechala?

pondělí 5. prosince 2016

Ponedělí




V sobotu jsme byli na koncertě Priessnitz.
Hrozně moc jsme se těšili, obzvlášť proto, že to je asi naposledy, co je slyšíme naživo.
Kapela jede poslední turné a ukončuje činnost.
Takže to bylo takové trochu hořkosladké.
Zvlášť asi pro mého muže, který jako pravý jeseničák s těmi písničkami vyrůstal a vlastně s celou kapelou.
Jejich poslední desku posloucháme už zhruba dva měsíce dokola a pořád mě baví.
Cestou autem reozebíráme jednotlivé písně, každý máme občas dost jiný názor, ale o to je to možná zajímavější.
Chtěla jsem vám sem dát odkaz na tématicky se hodící Ponedělí, které mám moc ráda...nicméně ji nemůžu najít, takže si užijte tuto a krásný start do nového týdne přeju!
( Mimochodem, tuto písničku hrála kapela na sobotním koncertě a běhal mráz po zádech - možná proto, že i když je z nového alba, zpíval ji jednohlasně celý vyprodaný klub. Síla).
***
Na šedé vlně.
Venku šedo, kabelky do šeda a já bych se do šedé najraději celá zabalila.
Ale když už šedo venku, vevnitř na lehce veselou notu.
To mě na taškách baví - po rozepnutí zipu na vás vykoukne překvápko.

sobota 3. prosince 2016

Pomalu, pozvolna



První vánoční vlaštovka.
Je prosinec a já se začínám těšit.
Ve jménu prokrastinace jsem dnes ušila šest ozdob a navěsila je na jedlové větve.
Ty doma na balkóně ještě na svých pět minut slávy čekají.
Aspoň v práci to mám hezký.
Je potřeba se radovat z malých věcí.
A teď už spát.
Dobrou....

čtvrtek 1. prosince 2016

Medvěd?


Ráda bych napsala, že mám letošní vánoční dárky podchycené.
Ale bohužel.
Ještě že máme pouze prvního prosince.
Pro muže schovávám jeden ušmudlaný kousek, pro Emičku mám v dílně krabici s nábytkem pro panenky, který chce jen malinko dotáhnout - ale už to plánuji asi 4 měsíce.... Až bude, ukážu.
Kubovi už mám vymyšlené...jen vyběhnout do obchodu.
A Ema potřebovala novou kabelku.
Pokus o medvěda, kdybyste to nepoznali.
Tvar by chtěl ještě hodně dotáhnout, uši příště všít jinam a vůbec, kdybych mohla, hned ji ušiju celou znovu.
Ale není čas.
Naštěstí vím, že Ema se mileráda ujme všeho, co vychází z pod mého stroje a tak věřím, že ona žádné nedostatky nenajde a ocení mou snahu.
Respektive poděkuje Ježíškovi, protože na rozdíl od Kuby, kterému to prozradili spolužáci, Emička má v Ježíškovi jasno.
Dárky nosí jedině on.
Takže když jsem sondovala, jakou tu mořskou pannu Ariel si přeje, odpověděla mi, že jedině zpívací, natahovací na klíček a samo-plavací.
Projevila jsem znepokojení, že takové panenky se možná ani nevyrábí.
Ale Ema mě naprosto uzemnila s tím, že ať si nedělám starosti, tohle Ježíšek bez problému vyřeší.
Tak to jsem na něj opravdu zvědavá.

středa 30. listopadu 2016

V sobotu






Mám ráda ty rána, kdy děti s mužem odejdou do školy a školky, já pomalu sklízím nádobí po snídani a jsem v bytě sama.
Tam doladit mail, ustlat postel ( moje obsese), zaplatit fakturu, vystavit fakturu...
Přečíst si pár blogů, dopít kafe, abych pak zjistila, že nestíhám, bude osm a já mám za deset minut už být někde úplně jinde.
Dnes jsem ještě v klidu, mám půhodinu navíc a tak si vychutnávám pomalu vylézající slunko na obzoru, na které se koukám přes naše komplet zarosené plasťáky.
Do toho mi pomalu chladne vana a já sepisuji další z mých tak oblíbených to do seznamů.
Ale už se těším do práce.
Začala jsem poslouchat novou audioknihu od Petera Maye a i když kolikrát přes vrčení stroje neslyším a uteče mi pointa, je hrozně příjemné vžít se do příběhu a nebýt chvíli Janou, ale tentokrát třeba Margaret.
(poslouchám Pána ohně).
***
Fotky jsou z našeho sobotního výletu s kamarády.
Nadšená Ema -  která, i když co dvacet minut brečela a komplet se vyválela v bahně, nakonec zatla zuby a zvládla ujít pořádný kus cesty.
(Pravda, polovinu výletu jsem ji táhla za ruku a slibovala "něco dobrého" v naší pohořanské hospůdce, až dorazíme).

úterý 29. listopadu 2016

Nešlo odolat



Prostě křížky a ta hnědá....Plus zkouším nové střihy.
A pak další visící zahrada.
Lenka umí a já jednu do dílny potřebovala.
Rozumíme si, že jo:-)

neděle 27. listopadu 2016

Meat design 2016

 

Hrozně moc jsem se těšila.
Vyprosila jsem si doma na dva dny volno, abych potom nakonec všechno přeplánovala a udělala si výlet s Josefem a Hankou. (Mávám!)
Ale i těch pár hodin bylo moc fajn.
Letos bylo podstatně víc prodejců, takže víc lákadel. 
Hodně mě zaujaly podnože k psacím stolům Master&Master.
Naživo jsem je viděla poprvé a asi začnu šetřit....
Hlavně byl ale pro mě letošní Meat design o setkáních.


Soňa a její Malina keramika. Na tu jsem se obzvlášť těšila.
A takhle jí to sluší s naším medvědem...


Andrea.
Koupila jsem dětem vystřihovánky a tím na sebe ušila bič.
Protože jsem pak celé odpoledne musela vystřihovat...grrrr:-))


Sousedky Zahrada na niti a By Myyna.


Bára, Lenka a Markéta. No že jim to sluší. A jak jsem zjistila, kabátek co má na sobě Bára a co jsem jí tiše záviděla je Markétin a je z obchodu...no to neřeknu, protože byste mi ho vykoupily...:-)


Ema Mamisu komplet. Tady jsem nakoupit musela:-)


Uutěrky.


Znám je už z prvního olomouckého Litru. A dostaly mě především jejich skládačky. Jsou sice pro větší děti, ale jednoho dne se na nich Kuba vyřádí.


 Tuto šikovnou slečnu jsme společně s Janou z lesa objevily už na C6 marketu. A moc hezky o ní napsala tady Soňa.


Počasí bylo ideální na to zůstat hezky vevnitř. A fotku udělat jen rychle při přechodu z jedné budovy do druhé...


Expozice Houbaření.


Studio Dechem mě baví. Už loni jsem na jejich kouscích mohla oči nechat...


Maxim nemůže chybět nikde:-)



Tohle mi udělalo velkou radost. Loni jsem si na Meat design koupila, totiž Ježíšek mi koupil, knížku Slečny. Psala jsem o ní tady. Letos jsem si prohlížela Intimitu a po několika minutách rozhovoru mi došlo, že slečna, se kterou mluvím, je jedna z týmu autorek - totiž sama Bára Baronová. Skromná, milá, p... Velký překvapení! Takže už jsem samozřejmě zapomněla, že pod stromečkem bude knížka i s věnováním. Jo!


A tři grácie nakonec:-)
***
Malý update: Výbornou reportáž najdete u Báry Grünwaldové TADY.

čtvrtek 24. listopadu 2016

Odpočinek?



To máte tak, když si Jana naplánuje volnější týden, aby trošku vydechla.....
Plány jsou od toho, aby se přeplánovaly.
Moje oblíbená věta.
A pravdivá.
V neděli v noci padl Kuba.
V úterý po obědě jsem odpadla já.
A když už jsem se natolik zmátořila, abych vyrazila zpátky do dílny - zůstala mi doma Ema.
Ne, už se nevztekám a ničemu se nedivím.
Prostě to tak mělo být.
Aspoň jsem konečně došila mikinu pro Jirku, kterou jsem mu slibovala....no dlouho.
Taky vznikl jeden medvěd - to hned jak mi otrnulo.
A do dílny snad dorazím dnes odpoledne.
Už je mi smutno.
***
A důležitá informace, kterou vám už víc než týden dlužím!
Uzavřela jsem vánoční objednávky.
Pokud máte nějaké přání, bude hotové až v lednu...

úterý 22. listopadu 2016

Může za to Soňa







Vzpomínám na den, kdy jsem na Sonině blogu četla větu o tom, jak ráda dělá svoji práci a jak je to pro ni důležité.
Tehdy jsem si v duchu řekla, že bych si to pro sebe strašně moc přála.
Najít něco, co by mě bavilo.
Chodit do práce ráda.
Ale přišlo mi to dost nereálné.
Přece jen historička umění na mateřské, co už všechno zapomněla a upřímně se nechce vracet do oboru.... Co bych tak asi mohla dělat?
A ono to přišlo samo.
V lednu to bude šest let, co jsem ušila svou první kabelku.
Od té doby jsem se tolik naučila.
Ale jsem pořád na cestě.
Netuším, kam přesně vede, ale baví mě.
A jsem vděčná za podporu mého muže, že nechává svou bláznivou ženu se realizovat, i když z toho kolikrát má asi docela nervy.
Obzvlášť proto, že nejsem moc střelec a nad vším hodně váhám.( Rozuměj všechno mi trvá:-)).
Musím si v hlavě opravdu odsouhlasit, že to má cenu - a tehdy do toho jdu.
Takhle je to třeba i s mým už několikrát zmiňovaným e-shopem.
Bude. Ale do Vánoc to nestihnu.
Asi vsechno moc promýšlím. 
Ale abych dokázala být klidná, potřebuji si být svým rozhodnutím jistá.
Po malých krůčcích kupředu. 
To jsem já.
***
Čímž se dostávám k tomu, že na mých FB stránkách tady najdete hromadu volných kousků.